VĚCI

Včera jsme vyklízeli starou půdu. Bylo zvláštní brát do ruky předměty, které někomu patřily, pro někoho něco znamenaly. Nad některými se usmějete ("Pamatuješ, jak děda vždycky....?"), některé pro vás mají speciální, pro druhé nepochopitelný význam ("tuhle bundu jsem si koupil za peníze z první brigády, tu mi nechte!") a některé jsou prostě veteš, takže je hodíte nemilosrdně na hromadu, která přijde do kontejneru. Jedno je ale jisté. I ty vám nejdražší nejpozději vaše vnoučata odsoudí do té třetí kategorie. Je to logické a je to normální běh světa. Včera jsem si představovala, jak se moje fotky a dopisy (opravdové dopisy!) kroutí a hnědnou v plamenech táboráku na zahradě mých budoucích vnoučat. Budu si přát, aby si na tom ohýnku pak upekli buřty, dali si pusu, nalili si červené víno a bylo jim spolu fajn. Tak nám všem přeju, ať hromadíme méně věcí a více zážitků, radosti a lásky. Pěkný začátek podzimu!